fárat
[faːrat]
(3. j. fárá, rozk. fárej, čin. fáral, trp. fáráno, podst. jm. fárání)
sloveso nedokonavé
⟨něm.⟩
1. (kdo fárá {kam; za něj. účelem; odkud})
sestupovat, spouštět se, sjíždět do dolu, popř. z něj vystupovat, vyjíždět:
Návštěvníci areálu mohou fárat do dolu.
Horníci právě fárali na ranní směnu, když je zaskočil mohutný zával.
Havíři fárali z dolu.
podst. jm. Horník si před fáráním bere ochrannou masku a nezbytnou lampu.
2. (kdo fárá)
pracovat v dole:
V osmačtyřicátém ho spolu s mnoha dalšími studenty vyhodili z vysoké školy a poslali ho fárat do ostravských dolů.
I o Vánocích někteří horníci fárali.
podst. jm. Má za sebou dvanáct let fárání v uranových dolech.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[faːrat]
(3. j. fárá, rozk. fárej, čin. fáral, trp. fáráno, podst. jm. fárání)
sloveso nedokonavé
⟨něm.⟩
1. (kdo fárá {kam; za něj. účelem; odkud})
sestupovat, spouštět se, sjíždět do dolu, popř. z něj vystupovat, vyjíždět:
Návštěvníci areálu mohou fárat do dolu.
Horníci právě fárali na ranní směnu, když je zaskočil mohutný zával.
Havíři fárali z dolu.
podst. jm. Horník si před fáráním bere ochrannou masku a nezbytnou lampu.
2. (kdo fárá)
pracovat v dole:
V osmačtyřicátém ho spolu s mnoha dalšími studenty vyhodili z vysoké školy a poslali ho fárat do ostravských dolů.
I o Vánocích někteří horníci fárali.
podst. jm. Má za sebou dvanáct let fárání v uranových dolech.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)