fant
[fant]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
kolokviální vyšší
zástava, osobní věc odevzdávaná jako trest za chybu ve hře:
Hráli jsme na fanty.
Kdo neodpověděl, musel odevzdat fant.
Než aby jí dal pusu, raději dal fant.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[fant]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
zástava, osobní věc odevzdávaná jako trest za chybu ve hře:
Hráli jsme na fanty.
Kdo neodpověděl, musel odevzdat fant.
Než aby jí dal pusu, raději dal fant.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)