fajnový
[fajnoviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
kolokviální
1.
mající požadované vlastnosti ve vysoké kvalitě, nadmíru kvalitní, vybraný, jemný:
milovníci fajnového pití
Rozmrazovač zámků je fajnová věcička.
Zedničina už není špinavá práce, ale fajnové řemeslo, v němž se používají špičkové materiály.
Nebyla to zrovna moc fajnová čtvrť. dobrá, prestižní
V budoucnu bych chtěla dělat v nějakém fajnovějším podniku. prvotřídním, prestižním
2.
mající přemrštěné nároky na kvalitu, zacházení ap., zhýčkaný • svědčící o tom, vybíravý, přecitlivělý:
fajnové slečinky z lepších rodin
Ta má fajnový nosánek, moc by jí to tady nevonělo.
Pro fajnové jazýčky se třešně do bublaniny mohou i vypeckovat.
3.
který se chová sympaticky, přátelsky, příjemný syn. fajn I/2:
Je to fajnová holka, se kterou mi je dobře.
Momentálně si nabrnkla nějakýho fajnovýho chlapíka.
4.
přinášející pohodu, uspokojení, příjemný, pěkný syn. fajn I/1:
Z dobrých skutků mívám docela fajnový pocit.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[fajnoviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1.
mající požadované vlastnosti ve vysoké kvalitě, nadmíru kvalitní, vybraný, jemný:
milovníci fajnového pití
Rozmrazovač zámků je fajnová věcička.
Zedničina už není špinavá práce, ale fajnové řemeslo, v němž se používají špičkové materiály.
Nebyla to zrovna moc fajnová čtvrť. dobrá, prestižní
V budoucnu bych chtěla dělat v nějakém fajnovějším podniku. prvotřídním, prestižním
2.
mající přemrštěné nároky na kvalitu, zacházení ap., zhýčkaný • svědčící o tom, vybíravý, přecitlivělý:
fajnové slečinky z lepších rodin
Ta má fajnový nosánek, moc by jí to tady nevonělo.
Pro fajnové jazýčky se třešně do bublaniny mohou i vypeckovat.
3.
který se chová sympaticky, přátelsky, příjemný syn. fajn I/2:
Je to fajnová holka, se kterou mi je dobře.
Momentálně si nabrnkla nějakýho fajnovýho chlapíka.
4.
přinášející pohodu, uspokojení, příjemný, pěkný syn. fajn I/1:
Z dobrých skutků mívám docela fajnový pocit.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)