fáč
[faːč]
(2. j. fáče)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.<it.⟩
kolokviální vyšší
sterilní textilní materiál k obvázání poraněné části těla, obvaz:
Obvázal si ruku bílým fáčem.
Hlavu měl omotanou fáčem.
Policisté mu v lékárničce objevili prošlý fáč.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[faːč]
(2. j. fáče)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.<it.⟩
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
sterilní textilní materiál k obvázání poraněné části těla, obvaz:
Obvázal si ruku bílým fáčem.
Hlavu měl omotanou fáčem.
Policisté mu v lékárničce objevili prošlý fáč.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)