expresivita
[ʔekspresɪvɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~lat.⟩
1.
nápadné, citově motivované užití výrazových prostředků • působení těchto prostředků na recipienta syn. expresivnost, expresívnost:
Neúnavná síla a expresivita zpěvákova hlasu byly skutečně obdivuhodné.
Inscenátoři neměli v úmyslu pouze recitovat básně, ale snažili se o jejich scénické dotvoření dynamickým pohybem po jevišti a expresivitou výrazu.
Sochy, které jsou dílem Matyáše Brauna a jeho dílny, představují jeden z vrcholů barokní expresivity a dynamismu.
Použití dialektu prohlubuje expresivitu textu.
lingv. Jazyková expresivita se chápe jako pragmatická složka významu příslušného výrazového prostředku daná postojem mluvčího.
2. biologie, genetika
míra nebo stupeň projevu určitého genu, resp. jeho konkrétní formy ve fenotypu jedince:
Expresivita genu je u onemocnění variabilní, většinou má pozdní nástup a projevuje se až po reprodukčním věku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔekspresɪvɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~lat.⟩
1.
nápadné, citově motivované užití výrazových prostředků • působení těchto prostředků na recipienta syn. expresivnost, expresívnost:
Neúnavná síla a expresivita zpěvákova hlasu byly skutečně obdivuhodné.
Inscenátoři neměli v úmyslu pouze recitovat básně, ale snažili se o jejich scénické dotvoření dynamickým pohybem po jevišti a expresivitou výrazu.
Sochy, které jsou dílem Matyáše Brauna a jeho dílny, představují jeden z vrcholů barokní expresivity a dynamismu.
Použití dialektu prohlubuje expresivitu textu.
lingv. Jazyková expresivita se chápe jako pragmatická složka významu příslušného výrazového prostředku daná postojem mluvčího.
2. biologie, genetika
míra nebo stupeň projevu určitého genu, resp. jeho konkrétní formy ve fenotypu jedince:
Expresivita genu je u onemocnění variabilní, většinou má pozdní nástup a projevuje se až po reprodukčním věku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)