experimentovat
[ʔeksperɪmentovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -továno, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo experimentuje {s čím, s kým; na kom; v čem})
provádět experimenty 1 (vědecké pokusy):
Vědci experimentují s novou ekologicky šetrnou látkou.
Nelze experimentovat na člověku, proto se při výzkumu využívá podobnosti lidských a myších genů.
Ústav experimentuje v pěstování rostlin a šlechtitelství.
2. (kdo experimentuje {s čím; v čem})
zkoušet něco nového, nevyzkoušeného • využívat nové, neobvyklé postupy:
chuť / odvaha experimentovat
experimentovat s drogami
Firma nedávno začala experimentovat v oblasti doručování zásilek.
Při práci experimentoval s novou technikou malby.
Kytarista experimentuje se syrovými technickými zvuky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔeksperɪmentovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -továno, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo experimentuje {s čím, s kým; na kom; v čem})
provádět experimenty 1 (vědecké pokusy):
Vědci experimentují s novou ekologicky šetrnou látkou.
Nelze experimentovat na člověku, proto se při výzkumu využívá podobnosti lidských a myších genů.
Ústav experimentuje v pěstování rostlin a šlechtitelství.
2. (kdo experimentuje {s čím; v čem})
zkoušet něco nového, nevyzkoušeného • využívat nové, neobvyklé postupy:
chuť / odvaha experimentovat
experimentovat s drogami
Firma nedávno začala experimentovat v oblasti doručování zásilek.
Při práci experimentoval s novou technikou malby.
Kytarista experimentuje se syrovými technickými zvuky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)