expedovat
[ʔekspedovat]
(1. j. -duji, -duju, 3. j. -duje, 3. mn. -dují, -dujou, rozk. -duj, čin. -doval, trp. -dován, podst. jm. -dování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo expeduje co {kam; komu; odkud})
připravovat, připravit zboží k výdeji a odesílat, odeslat ho zákazníkovi:
expedovat zásilku / objednávku
Firma vyrábí a expeduje maso, uzeniny a lahůdky.
Stovky zaměstnanců zde zboží třídí, balí a expedují k zákazníkům.
Zboží expedujeme na určenou adresu do týdne od zaplacení objednávky.
Z talířů, které se expedují z restaurační kuchyně, to omamně voní.
2. expresivní (kdo expeduje koho4 kam)
posílat, poslat někoho jinam, pryč:
Beze slova vysvětlení nás expedovali pryč.
Expedovali jsme syna do postele.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔekspedovat]
(1. j. -duji, -duju, 3. j. -duje, 3. mn. -dují, -dujou, rozk. -duj, čin. -doval, trp. -dován, podst. jm. -dování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo expeduje co {kam; komu; odkud})
připravovat, připravit zboží k výdeji a odesílat, odeslat ho zákazníkovi:
expedovat zásilku / objednávku
Firma vyrábí a expeduje maso, uzeniny a lahůdky.
Stovky zaměstnanců zde zboží třídí, balí a expedují k zákazníkům.
Zboží expedujeme na určenou adresu do týdne od zaplacení objednávky.
Z talířů, které se expedují z restaurační kuchyně, to omamně voní.
2. expresivní (kdo expeduje koho4 kam)
posílat, poslat někoho jinam, pryč:
Beze slova vysvětlení nás expedovali pryč.
Expedovali jsme syna do postele.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)