exil
[ʔegzɪl]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
1.
nucený pobyt v cizině, zejména z politických nebo náboženských důvodů • místo nuceného pobytu, vyhnanství, emigrace:
politický exil
odejít / uprchnout do exilu
Pronásledování a represe donutily mnoho občanů k odchodu do exilu.
K návratu z nuceného exilu jej nepřiměla ani amnestie pro politické vězně.
Válku prožil v londýnském exilu a hrůzy nacistické okupace vnímal jen ze zpráv a z vyprávění.
2.
lidé žijící nuceně v cizině, zejména z politických nebo náboženských důvodů, emigrace:
V Londýně se zapojil do práce československého demokratického exilu.
Mnozí příslušníci exilu v zahraničí zaujali významné pozice v různých oblastech společenského, kulturního, sportovního a politického života.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔegzɪl]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
1.
nucený pobyt v cizině, zejména z politických nebo náboženských důvodů • místo nuceného pobytu, vyhnanství, emigrace:
politický exil
odejít / uprchnout do exilu
Pronásledování a represe donutily mnoho občanů k odchodu do exilu.
K návratu z nuceného exilu jej nepřiměla ani amnestie pro politické vězně.
Válku prožil v londýnském exilu a hrůzy nacistické okupace vnímal jen ze zpráv a z vyprávění.
2.
lidé žijící nuceně v cizině, zejména z politických nebo náboženských důvodů, emigrace:
V Londýně se zapojil do práce československého demokratického exilu.
Mnozí příslušníci exilu v zahraničí zaujali významné pozice v různých oblastech společenského, kulturního, sportovního a politického života.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)