existence
[ʔegzɪstence]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
bytí, trvání v nejširším slova smyslu, výskyt někoho nebo něčeho v prostoru a čase, přítomnost:
Boží / lidská / národní existence
právo na existenci
výročí existence samostatného státu
popřít / prokázat / předpokládat existenci života mimo naši planetu
Krize ohrožuje samotnou existenci firmy.
2.
základní hmotné potřeby, životní úroveň, (materiální) postavení, živobytí • zabezpečení těchto potřeb:
zajištěná / skromná existence
Svým výdělkem zabezpečuje existenci celé rodiny.
Netočí se tu žádné miliony, ale jde o poctivou existenci a jistotu slušného živobytí.
Díky zděděným penězům si vybudoval důstojnou existenci.
3. expresivní, zprav. hanlivé
člověk, osoba (zprav. nedůvěryhodná nebo společensky nepřizpůsobivá):
pochybná / podivná existence
Stahují se sem zvláštní existence a je to ostuda města, že to dopustí.
Ten chlap je skutečně podezřelá existence.
Líbeznou krajinu kolem Sázavy zabydlel autor neskutečným panoptikem drsných motorkářů, prostitutek, bezdomovců a podobných existencí z okraje společnosti.
◊ holá existence
nejzákladnější a nejnutnější životní potřeby • udržení těchto potřeb, přežití
◊ ztracená / zkrachovalá existence
člověk bez perspektivy, často na okraji společnosti
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔegzɪstence]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
bytí, trvání v nejširším slova smyslu, výskyt někoho nebo něčeho v prostoru a čase, přítomnost:
Boží / lidská / národní existence
právo na existenci
výročí existence samostatného státu
popřít / prokázat / předpokládat existenci života mimo naši planetu
Krize ohrožuje samotnou existenci firmy.
2.
základní hmotné potřeby, životní úroveň, (materiální) postavení, živobytí • zabezpečení těchto potřeb:
zajištěná / skromná existence
Svým výdělkem zabezpečuje existenci celé rodiny.
Netočí se tu žádné miliony, ale jde o poctivou existenci a jistotu slušného živobytí.
Díky zděděným penězům si vybudoval důstojnou existenci.
3. expresivní, zprav. hanlivé
člověk, osoba (zprav. nedůvěryhodná nebo společensky nepřizpůsobivá):
pochybná / podivná existence
Stahují se sem zvláštní existence a je to ostuda města, že to dopustí.
Ten chlap je skutečně podezřelá existence.
Líbeznou krajinu kolem Sázavy zabydlel autor neskutečným panoptikem drsných motorkářů, prostitutek, bezdomovců a podobných existencí z okraje společnosti.
◊ holá existence
nejzákladnější a nejnutnější životní potřeby • udržení těchto potřeb, přežití
◊ ztracená / zkrachovalá existence
člověk bez perspektivy, často na okraji společnosti
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)