eskorta
[ʔeskorta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.<it.⟩
1.
ozbrojený doprovod k ochraně přepravovaných osob nebo věcí, k hlídání vězňů při přesunu ap.:
policejní / vězeňská / vojenská eskorta
velitel eskorty
Odsouzeného k soudu přivedla speciální eskorta.
Cennou sošku doprovázela eskorta ozbrojenců.
2. (koho2; kam)
převoz člověka do vězení, nemocnice ap. s ozbrojeným doprovodem:
eskorty opilců na záchytku
Na příkaz soudu byla provedena eskorta obviněného do vazební věznice.
Muž se pokusil o útěk během eskorty z nemocnice na policejní stanici.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔeskorta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.<it.⟩
1.
ozbrojený doprovod k ochraně přepravovaných osob nebo věcí, k hlídání vězňů při přesunu ap.:
policejní / vězeňská / vojenská eskorta
velitel eskorty
Odsouzeného k soudu přivedla speciální eskorta.
Cennou sošku doprovázela eskorta ozbrojenců.
2. (koho2; kam)
převoz člověka do vězení, nemocnice ap. s ozbrojeným doprovodem:
eskorty opilců na záchytku
Na příkaz soudu byla provedena eskorta obviněného do vazební věznice.
Muž se pokusil o útěk během eskorty z nemocnice na policejní stanici.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)