epocha
[ʔepoxa]
(2. j. -chy)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
významný časový úsek, delší ucelená doba v dějinách lidské společnosti syn. období, éra 1:
husitská / barokní / stalinská epocha
epocha feudalismu / komunismu
žít v přelomové epoše
vstoupit do nové epochy
Mnichovský diktát znamenal pro Československo konec jedné epochy.
2. geologie
časová jednotka v geologické historii Země nižší než perioda a vyšší než věk:
Dinosauři vyhynuli na konci geologické epochy zvané svrchní křída.
Miocén je počáteční epocha mladších třetihor.
Podíváme-li se na stratigrafickou tabulku, vidíme kromě základních ér též jemnější dělení na periody, epochy a věky (odpovídající geologickým útvarům, oddělením a stupňům).
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔepoxa]
(2. j. -chy)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
významný časový úsek, delší ucelená doba v dějinách lidské společnosti syn. období, éra 1:
husitská / barokní / stalinská epocha
epocha feudalismu / komunismu
žít v přelomové epoše
vstoupit do nové epochy
Mnichovský diktát znamenal pro Československo konec jedné epochy.
2. geologie
časová jednotka v geologické historii Země nižší než perioda a vyšší než věk:
Dinosauři vyhynuli na konci geologické epochy zvané svrchní křída.
Miocén je počáteční epocha mladších třetihor.
Podíváme-li se na stratigrafickou tabulku, vidíme kromě základních ér též jemnější dělení na periody, epochy a věky (odpovídající geologickým útvarům, oddělením a stupňům).
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)