emancipovat se
[ʔemancɪpovat se]
(1. j. -puji se, -puju se, 3. j. -puje se, 3. mn. -pují se, -pujou se, rozk. -puj se, čin. -poval se, trp. -pován, podst. jm. -pování (se))
sloveso nedokonavé i dokonavé
(kdo se emancipuje {od koho, od čeho}), (co se emancipuje {od čeho})
osvobozovat se, osvobodit se z podřazeného postavení, vymaňovat se, vymanit se z něčího vlivu, ze závislosti na někom, na něčem, získávat, získat rovnoprávnost:
emancipovat se od rodičů
Během druhé světové války se ženy emancipovaly.
Přírodní vědy se emancipovaly od filozofie a teologie.
Národy se emancipovaly a začaly vytvářet samostatné státy.
Je to důkaz nezávislosti a odvahy české policie a státního zastupitelství, které se emancipují od politického vlivu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔemancɪpovat se]
(1. j. -puji se, -puju se, 3. j. -puje se, 3. mn. -pují se, -pujou se, rozk. -puj se, čin. -poval se, trp. -pován, podst. jm. -pování (se))
sloveso nedokonavé i dokonavé
(kdo se emancipuje {od koho, od čeho}), (co se emancipuje {od čeho})
osvobozovat se, osvobodit se z podřazeného postavení, vymaňovat se, vymanit se z něčího vlivu, ze závislosti na někom, na něčem, získávat, získat rovnoprávnost:
emancipovat se od rodičů
Během druhé světové války se ženy emancipovaly.
Přírodní vědy se emancipovaly od filozofie a teologie.
Národy se emancipovaly a začaly vytvářet samostatné státy.
Je to důkaz nezávislosti a odvahy české policie a státního zastupitelství, které se emancipují od politického vlivu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)