emancipovat
[ʔemancɪpovat]
(1. j. -puji, -puju, 3. j. -puje, 3. mn. -pují, -pujou, rozk. -puj, čin. -poval, trp. -pován, podst. jm. -pování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
(kdo, co emancipuje koho4 {od koho, od čeho}; co {od čeho})
osvobozovat, osvobodit z podřazeného společenského postavení, z něčího vlivu, ze závislosti na někom, na něčem • povyšovat, povýšit na vyšší úroveň:
Nový prezident zavedl zákony, jež emancipovaly ženy.
Šéf strany nabízí cestu, jak emancipovat Evropu od USA.
Jaroslav Vrchlický svým překladatelským dílem emancipoval češtinu na jazyk kulturního národa.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔemancɪpovat]
(1. j. -puji, -puju, 3. j. -puje, 3. mn. -pují, -pujou, rozk. -puj, čin. -poval, trp. -pován, podst. jm. -pování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
(kdo, co emancipuje koho4 {od koho, od čeho}; co {od čeho})
osvobozovat, osvobodit z podřazeného společenského postavení, z něčího vlivu, ze závislosti na někom, na něčem • povyšovat, povýšit na vyšší úroveň:
Nový prezident zavedl zákony, jež emancipovaly ženy.
Šéf strany nabízí cestu, jak emancipovat Evropu od USA.
Jaroslav Vrchlický svým překladatelským dílem emancipoval češtinu na jazyk kulturního národa.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)