elektrotechnika
[ʔelektrotexnɪka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
1.
obor zabývající se výrobou, rozvodem, praktickým užitím a přeměnou elektrické energie v jiné druhy energie, konstrukcí sdělovacích, zabezpečovacích, výpočetních aj. elektrických zařízení ap.:
teoretická / aplikovaná elektrotechnika
fakulta elektrotechniky
studovat elektrotechniku
Pracoval na rozvoji elektrotechniky.
□ silnoproudá elektrotechnika
obor elektrotechniky zabývající se zařízeními o velkých provozních elektrických proudech (např. elektrickým vedením, světelnou technikou)
□ slaboproudá elektrotechnika
obor elektrotechniky zabývající se zařízeními o malých elektrických proudech (např. radiotechnikou, telekomunikacemi)
2.
(spotřební) technické výrobky využívající ke svému fungování elektrickou energii:
spotřební elektrotechnika
prodejna elektrotechniky / s elektrotechnikou
výrobce diagnostické lékařské elektrotechniky
veletrh průmyslové elektrotechniky
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔelektrotexnɪka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
1.
obor zabývající se výrobou, rozvodem, praktickým užitím a přeměnou elektrické energie v jiné druhy energie, konstrukcí sdělovacích, zabezpečovacích, výpočetních aj. elektrických zařízení ap.:
teoretická / aplikovaná elektrotechnika
fakulta elektrotechniky
studovat elektrotechniku
Pracoval na rozvoji elektrotechniky.
□ silnoproudá elektrotechnika
obor elektrotechniky zabývající se zařízeními o velkých provozních elektrických proudech (např. elektrickým vedením, světelnou technikou)
□ slaboproudá elektrotechnika
obor elektrotechniky zabývající se zařízeními o malých elektrických proudech (např. radiotechnikou, telekomunikacemi)
2.
(spotřební) technické výrobky využívající ke svému fungování elektrickou energii:
spotřební elektrotechnika
prodejna elektrotechniky / s elektrotechnikou
výrobce diagnostické lékařské elektrotechniky
veletrh průmyslové elektrotechniky
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)