elektron II
[ʔelektron]
(2. j. -nu, 6. j. -nu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨řec.⟩
1. technika
slitina hořčíku s hliníkem, popř. s jinými kovy jako příměsí:
lehká kola z elektronu
2. zprav. množné elektrony, profesní mluva: motorismus
disky kol automobilů vyrobené ze slitin lehkých kovů:
Odmontoval z auta všechny čtyři elektrony včetně pneumatik.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔelektron]
(2. j. -nu, 6. j. -nu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨řec.⟩
1. technika
slitina hořčíku s hliníkem, popř. s jinými kovy jako příměsí:
lehká kola z elektronu
2. zprav. množné elektrony, profesní mluva: motorismus
disky kol automobilů vyrobené ze slitin lehkých kovů:
Odmontoval z auta všechny čtyři elektrony včetně pneumatik.
Poznámka Z obchodního názvu Elektron.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)