elektrochemie
[ʔelektroxemɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
obor chemie zabývající se soustavami s ionty (elektricky nabitými částicemi) a procesy probíhajícími na rozhraní elektrod a elektrolytu 1 (roztoku) • tyto fyzikálněchemické procesy:
znalec z oboru elektrochemie
Zabýval se elektrochemií a stanovil její zákonitosti – Faradayovy elektrolytické zákony.
Český biochemik Paleček jako první objevil, jak pomocí elektrochemie zkoumat nositelku genetické informace – molekulu DNA.
Žáci se učí zkonstruovat baterii, což je poměrně složitá chemie, konkrétně elektrochemie, protože elektřina zde vzniká chemickou reakcí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔelektroxemɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
obor chemie zabývající se soustavami s ionty (elektricky nabitými částicemi) a procesy probíhajícími na rozhraní elektrod a elektrolytu 1 (roztoku) • tyto fyzikálněchemické procesy:
znalec z oboru elektrochemie
Zabýval se elektrochemií a stanovil její zákonitosti – Faradayovy elektrolytické zákony.
Český biochemik Paleček jako první objevil, jak pomocí elektrochemie zkoumat nositelku genetické informace – molekulu DNA.
Žáci se učí zkonstruovat baterii, což je poměrně složitá chemie, konkrétně elektrochemie, protože elektřina zde vzniká chemickou reakcí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)