eko-
[ʔeko]
⟨řec.⟩
1.
vztahující se k životnímu prostředí, k jeho ochraně • zaměřený na ochranu životního prostředí:
ekoproblémy
ekohavárie
ekoprogram
ekovýchova
ekocentrum
2.
vztahující se k ekologii 2 (vztahům mezi organismy a jejich životním prostředím):
ekosystém
3.
vztahující se k ekologickému zemědělství, vyrobený z přírodních surovin, bez použití chemických látek • vztahující se k takové produkci nebo k prodeji takových produktů, ekologický:
ekopotravina
ekovýrobek
ekofarma
ekochov
ekojarmark
4.
šetrný k životnímu prostředí, biologicky odbouratelný • využívající menšího množství energie a surovin a tím šetřící životní prostředí, úsporný, ekologický:
ekopalivo
ekobarva
ekoobal
ekodům
ekobus
→ i eko
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔeko]
⟨řec.⟩
1.
vztahující se k životnímu prostředí, k jeho ochraně • zaměřený na ochranu životního prostředí:
ekoproblémy
ekohavárie
ekoprogram
ekovýchova
ekocentrum
2.
vztahující se k ekologii 2 (vztahům mezi organismy a jejich životním prostředím):
ekosystém
3.
vztahující se k ekologickému zemědělství, vyrobený z přírodních surovin, bez použití chemických látek • vztahující se k takové produkci nebo k prodeji takových produktů, ekologický:
ekopotravina
ekovýrobek
ekofarma
ekochov
ekojarmark
4.
šetrný k životnímu prostředí, biologicky odbouratelný • využívající menšího množství energie a surovin a tím šetřící životní prostředí, úsporný, ekologický:
ekopalivo
ekobarva
ekoobal
ekodům
ekobus
→ i eko
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)