ekocentrum
[ʔekocentrum]
(2. j. -tra, 6. j. -tru, 2. mn. -ter)
podstatné jméno rodu středního
⟨řec.+lat.⟩
středisko zaměřené na ochranu životního prostředí, ekologickou výchovu ap., ekologické centrum:
Ekocentrum nabízí školám pobyty zaměřené na ekologickou výchovu.
Místní ekocentrum se specializuje na ochranu supů.
Fotografie z přednášky v ekocentru zachycují přehlídku hřibovitých hub.
→ i eko
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔekocentrum]
(2. j. -tra, 6. j. -tru, 2. mn. -ter)
podstatné jméno rodu středního
⟨řec.+lat.⟩
středisko zaměřené na ochranu životního prostředí, ekologickou výchovu ap., ekologické centrum:
Ekocentrum nabízí školám pobyty zaměřené na ekologickou výchovu.
Místní ekocentrum se specializuje na ochranu supů.
Fotografie z přednášky v ekocentru zachycují přehlídku hřibovitých hub.
→ i eko
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)