eklektický
[ʔeklektɪckiː]
přídavné jméno
⟨řec.⟩
1. (2. st. -ičtější)
slučující prvky různých směrů, teorií, názorů, kultur ap.:
eklektická kompilace rytmů a stylů
Mezi psychoterapeuty převažoval eklektický přístup.
V zahradě můžete kombinovat různé prvky a vytvořit tak eklektičtější vzhled.
2. architektura
vztahující se k eklekticismu 2 (uměleckému směru) • vytvořený ve stylu eklekticismu:
eklektická fasáda
eklektická radniční budova
Eklektická architektura z konce 19. století mísí různé historické styly dohromady.
3. (2. st. -ičtější) zprav. hanlivé
netvůrčím způsobem, mechanicky spojující různorodé prvky:
eklektická hudba, plná klišé
Dílo bylo označeno za epigonské a eklektické.
Někteří mladí autoři jsou zpočátku hodně eklektičtí, než ze sebe vykřešou něco naprosto vlastního.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔeklektɪckiː]
přídavné jméno
⟨řec.⟩
1. (2. st. -ičtější)
slučující prvky různých směrů, teorií, názorů, kultur ap.:
eklektická kompilace rytmů a stylů
Mezi psychoterapeuty převažoval eklektický přístup.
V zahradě můžete kombinovat různé prvky a vytvořit tak eklektičtější vzhled.
2. architektura
vztahující se k eklekticismu 2 (uměleckému směru) • vytvořený ve stylu eklekticismu:
eklektická fasáda
eklektická radniční budova
Eklektická architektura z konce 19. století mísí různé historické styly dohromady.
3. (2. st. -ičtější) zprav. hanlivé
netvůrčím způsobem, mechanicky spojující různorodé prvky:
eklektická hudba, plná klišé
Dílo bylo označeno za epigonské a eklektické.
Někteří mladí autoři jsou zpočátku hodně eklektičtí, než ze sebe vykřešou něco naprosto vlastního.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)