eh
[ʔex]
citoslovce
ech
[ʔex]
citoslovce
1.
vyjádření rozčílení, rozrušení, podráždění, vyčerpání ap.:
Eh, to mi ještě chybělo!
Ech, dej mi pokoj!
Ech, ech, ech, to je dřina.
2.
vyjádření zlehčování, lhostejnosti:
Eh, nic to není!
Ech co, řekl si v duchu, i tak je ještě život pěkný.
3.
vyjádření nejistoty, váhání, rozpaků:
Všechno je to řízená spolupráce, eh, když se o tobě začne psát v bulváru.
„Eh… já… já bych v pátek přišel,“ vykoktal jsem ze sebe.
4.
výzva k odpovědi na otázku, k reakci na nějaké tvrzení:
Co vy na to, eh?
Co je na tom tak vtipnýho, eh?
Pěkné počasí, ech?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔex]
citoslovce
ech
[ʔex]
citoslovce
1.
vyjádření rozčílení, rozrušení, podráždění, vyčerpání ap.:
Eh, to mi ještě chybělo!
Ech, dej mi pokoj!
Ech, ech, ech, to je dřina.
2.
vyjádření zlehčování, lhostejnosti:
Eh, nic to není!
Ech co, řekl si v duchu, i tak je ještě život pěkný.
3.
vyjádření nejistoty, váhání, rozpaků:
Všechno je to řízená spolupráce, eh, když se o tobě začne psát v bulváru.
„Eh… já… já bych v pátek přišel,“ vykoktal jsem ze sebe.
4.
výzva k odpovědi na otázku, k reakci na nějaké tvrzení:
Co vy na to, eh?
Co je na tom tak vtipnýho, eh?
Pěkné počasí, ech?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)