ego
[ʔego]
(2. j. ega, 6. j. egu, 6. mn. egách)
podstatné jméno rodu středního
⟨lat.⟩
ego
[ʔego]
(neskl.)
podstatné jméno rodu středního
⟨lat.⟩
1.
vnímání sebe sama, vlastní důležitosti:
silné / přebujelé ego
potlačit své ego ve prospěch týmu
léčit si své uražené ego
Vážíme si těch, kteří dokážou preferovat tyto zájmy před svým egem.
Vedení divadla má značné problémy s jejím mohutným ego.
2. psychologie a psychiatrie
(v psychoanalýze) jeden ze tří základních činitelů osobnosti, vědomě vnímající, myslící a jednající složka, potlačující nebo prosazující pudové síly:
Freudův koncept id, ega a superega
vztah vědomého ego k celku osobnosti
Ego usiluje o vyjádření a uspokojení potřeb jedince v souladu s omezeními, která klade svět.
◊ hladit něčí ego ◊ hladit někomu ego
zvyšovat někomu sebevědomí, povzbuzovat ho
◊ honit si / masírovat si / leštit si (své) ego hanlivé
mít potřebu dokazovat sobě a okolí svoje schopnosti, svou silnou osobnost ap. • povyšovat se nad někoho
→ alter ego, alter ego
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔego]
(2. j. ega, 6. j. egu, 6. mn. egách)
podstatné jméno rodu středního
⟨lat.⟩
ego
[ʔego]
(neskl.)
podstatné jméno rodu středního
⟨lat.⟩
1.
vnímání sebe sama, vlastní důležitosti:
silné / přebujelé ego
potlačit své ego ve prospěch týmu
léčit si své uražené ego
Vážíme si těch, kteří dokážou preferovat tyto zájmy před svým egem.
Vedení divadla má značné problémy s jejím mohutným ego.
2. psychologie a psychiatrie
(v psychoanalýze) jeden ze tří základních činitelů osobnosti, vědomě vnímající, myslící a jednající složka, potlačující nebo prosazující pudové síly:
Freudův koncept id, ega a superega
vztah vědomého ego k celku osobnosti
Ego usiluje o vyjádření a uspokojení potřeb jedince v souladu s omezeními, která klade svět.
◊ hladit něčí ego ◊ hladit někomu ego
zvyšovat někomu sebevědomí, povzbuzovat ho
◊ honit si / masírovat si / leštit si (své) ego hanlivé
mít potřebu dokazovat sobě a okolí svoje schopnosti, svou silnou osobnost ap. • povyšovat se nad někoho
→ alter ego, alter ego
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)