důlní
[duːlňiː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k dolu, k dobývání, těžbě užitkových nerostů:
důlní chodba / štola
důlní neštěstí
důlní průmysl
obnova krajiny poznamenané důlní těžbou
Výbuch způsobil důlní plyn.
□ důlní dílo hornictví
prostor vytvořený hornickou činností sloužící k provozním účelům (chodby, komory pro stroje ap.)
2.
pracující v dole, zabývající se hornictvím:
důlní technik
Jeho otec byl důlní inženýr.
Následky havárie odstraňují důlní záchranáři.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[duːlňiː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k dolu, k dobývání, těžbě užitkových nerostů:
důlní chodba / štola
důlní neštěstí
důlní průmysl
obnova krajiny poznamenané důlní těžbou
Výbuch způsobil důlní plyn.
□ důlní dílo hornictví
prostor vytvořený hornickou činností sloužící k provozním účelům (chodby, komory pro stroje ap.)
2.
pracující v dole, zabývající se hornictvím:
důlní technik
Jeho otec byl důlní inženýr.
Následky havárie odstraňují důlní záchranáři.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)