domeček
[domeček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
domek 1 (stavba, budova):
domeček se zahradou
Bydlí v malém domečku na okraji města.
Silnice vede mezi rodinnými domečky.
2.
domek 2 (úkryt, úložiště):
zahradní domeček
domeček pro elektrocentrálu / pro plynoměr
domeček pro sýkorky budka
Stánky nahradilo padesát dřevěných domečků.
3.
model domu, zprav. jako hračka:
domeček pro panenky
Děti si hrály s domečkem.
Šly jsme stavět domečky do lesa.
4.
(v některých deskových hrách) startovní nebo cílové pole hry:
Dostal všechny svoje figurky do domečku jako první.
◊ [zhroutit se / sesypat se ap.] jak(o) domeček z karet
1. úplně se rozpadnout, zřítit se
2. náhle ztroskotat, nezdařit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[domeček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
domek 1 (stavba, budova):
domeček se zahradou
Bydlí v malém domečku na okraji města.
Silnice vede mezi rodinnými domečky.
2.
domek 2 (úkryt, úložiště):
zahradní domeček
domeček pro elektrocentrálu / pro plynoměr
domeček pro sýkorky budka
Stánky nahradilo padesát dřevěných domečků.
3.
model domu, zprav. jako hračka:
domeček pro panenky
Děti si hrály s domečkem.
Šly jsme stavět domečky do lesa.
4.
(v některých deskových hrách) startovní nebo cílové pole hry:
Dostal všechny svoje figurky do domečku jako první.
◊ [zhroutit se / sesypat se ap.] jak(o) domeček z karet
1. úplně se rozpadnout, zřítit se
2. náhle ztroskotat, nezdařit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)