dělit
[ďelɪt]
(3. j., 3. mn. dělí, rozk. děl, čin. dělil, trp. dělen, podst. jm. dělení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dělí co {na co})
členit celek na samostatné díly, části, rozdělovat, rozkládat:
Dělil maso na malé kousky.
Dělil své peníze na tři části.
Dělila sladkosti na dva rovné díly.
Město dělilo pozemek na stavební parcely.
Tříleté studium je děleno na semestry.
2. (kdo, co dělí koho4, co {na koho, na co; do čeho; podle čeho})
uspořádávat na základě určitých kritérií, zařazovat do příslušné stejnorodé skupiny, třídit, roztřiďovat:
Dělil lidi na staré a mladé.
Zákon dělil drogy na měkké a tvrdé.
Dělil závodníky podle věku do dvou kategorií.
Tuky dělíme podle původu na rostlinné a živočišné.
3. (kdo dělí co {komu; mezi koho, mezi co})
vydělovat z většího celku díly, části a dávat je někomu, rozdělovat mezi někoho:
dělit majetek po rozvodu manželů
dělit peníze obcím
Dělil čas mezi rodinu a zaměstnání.
Vítězové si dělili kořist.
Účtovaná částka se dělí mezi operátora a provozovatele linky.
4. (co dělí koho4 {od čeho, od koho}; co {na co; od čeho})
tvořit hranici, předěl mezi (dvěma, několika) předměty, jevy ap., rozčleňovat, oddělovat:
Pozemky dělil plot.
Silnice dělila vesnici na dvě části.
Od města je dělila zhruba kilometrová vzdálenost.
Od začátku prázdnin je dělil poslední den.
Obě společenství dělí kultura a náboženství.
5. (kdo dělí co čím)
určovat, kolikrát je dělitel obsažený v dělenci, vypočítávat dělením op. násobit:
dělit celými čísly
dělit desetinné číslo
Výslednou částku dělte dvěma a zaokrouhlete na celé koruny nahoru.
► dělívat
[ďeliːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
1.
Karlův most dělíval obyvatele Prahy na chudší a bohatší.
2.
Svůj čas dělíval mezi tenis a hokej.
3.
Jednotlivé schůze od sebe dělívají dva měsíce.
dokonavé k 1–4 → rozdělit
dokonavé k 5 → vydělit
podstatné jméno → i dělení
přídavné jméno → i dělený
→ děleno
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďelɪt]
(3. j., 3. mn. dělí, rozk. děl, čin. dělil, trp. dělen, podst. jm. dělení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dělí co {na co})
členit celek na samostatné díly, části, rozdělovat, rozkládat:
Dělil maso na malé kousky.
Dělil své peníze na tři části.
Dělila sladkosti na dva rovné díly.
Město dělilo pozemek na stavební parcely.
Tříleté studium je děleno na semestry.
2. (kdo, co dělí koho4, co {na koho, na co; do čeho; podle čeho})
uspořádávat na základě určitých kritérií, zařazovat do příslušné stejnorodé skupiny, třídit, roztřiďovat:
Dělil lidi na staré a mladé.
Zákon dělil drogy na měkké a tvrdé.
Dělil závodníky podle věku do dvou kategorií.
Tuky dělíme podle původu na rostlinné a živočišné.
3. (kdo dělí co {komu; mezi koho, mezi co})
vydělovat z většího celku díly, části a dávat je někomu, rozdělovat mezi někoho:
dělit majetek po rozvodu manželů
dělit peníze obcím
Dělil čas mezi rodinu a zaměstnání.
Vítězové si dělili kořist.
Účtovaná částka se dělí mezi operátora a provozovatele linky.
4. (co dělí koho4 {od čeho, od koho}; co {na co; od čeho})
tvořit hranici, předěl mezi (dvěma, několika) předměty, jevy ap., rozčleňovat, oddělovat:
Pozemky dělil plot.
Silnice dělila vesnici na dvě části.
Od města je dělila zhruba kilometrová vzdálenost.
Od začátku prázdnin je dělil poslední den.
Obě společenství dělí kultura a náboženství.
5. (kdo dělí co čím)
určovat, kolikrát je dělitel obsažený v dělenci, vypočítávat dělením op. násobit:
dělit celými čísly
dělit desetinné číslo
Výslednou částku dělte dvěma a zaokrouhlete na celé koruny nahoru.
► dělívat
[ďeliːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
1.
Karlův most dělíval obyvatele Prahy na chudší a bohatší.
2.
Svůj čas dělíval mezi tenis a hokej.
3.
Jednotlivé schůze od sebe dělívají dva měsíce.
dokonavé k 1–4 → rozdělit
dokonavé k 5 → vydělit
podstatné jméno → i dělení
přídavné jméno → i dělený
→ děleno
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)