delegovat
[delegovat]
(1. j. -guji, -guju, 3. j. -guje, 3. mn. -gují, -gujou, rozk. -guj, čin. -goval, trp. -gován, podst. jm. -gování)
sloveso dokonavé i nedokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo deleguje koho4 {kam; za něj. účelem})
vyslat, vysílat někoho jako delegáta 1 (zástupce):
delegovat zástupce na jednání
Politické strany delegovaly členy volebních komisí.
Rozhodčí byl delegován na utkání.
Zastupitelstvo má právo delegovat kandidáta do dozorčí rady.
příd. jm. apoštolský nuncius delegovaný u slovenské vlády
2. (kdo deleguje co {na koho; komu})
přenést, přenášet kompetence, povinnosti ap.:
delegovat úkoly na podřízené
delegovat rozhodování na poradce
Voliči delegují svou moc na politiky.
Zastupitelé delegovali pravomoce na starostu.
podst. jm. účelné delegování odpovědnosti
3. právo (kdo deleguje co {komu; kam})
přikázat, přikazovat věc k vyřízení jinému než původnímu soudu:
delegovat případ jinému soudu
Žaloba byla delegována k okresnímu soudu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[delegovat]
(1. j. -guji, -guju, 3. j. -guje, 3. mn. -gují, -gujou, rozk. -guj, čin. -goval, trp. -gován, podst. jm. -gování)
sloveso dokonavé i nedokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo deleguje koho4 {kam; za něj. účelem})
vyslat, vysílat někoho jako delegáta 1 (zástupce):
delegovat zástupce na jednání
Politické strany delegovaly členy volebních komisí.
Rozhodčí byl delegován na utkání.
Zastupitelstvo má právo delegovat kandidáta do dozorčí rady.
příd. jm. apoštolský nuncius delegovaný u slovenské vlády
2. (kdo deleguje co {na koho; komu})
přenést, přenášet kompetence, povinnosti ap.:
delegovat úkoly na podřízené
delegovat rozhodování na poradce
Voliči delegují svou moc na politiky.
Zastupitelé delegovali pravomoce na starostu.
podst. jm. účelné delegování odpovědnosti
3. právo (kdo deleguje co {komu; kam})
přikázat, přikazovat věc k vyřízení jinému než původnímu soudu:
delegovat případ jinému soudu
Žaloba byla delegována k okresnímu soudu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)