dekret
[dekret]
(2. j. -tu, 6. j. -tu, -tě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
1.
ustanovení, rozhodnutí vrcholného státního orgánu s platností zákona • listina o takovém právním aktu:
vydat prezidentský dekret
podepsat vládní dekret
histor. císařský dekret o zrušení nevolnictví
□ Benešovy dekrety historie
dekrety vydané Edvardem Benešem v květnu až srpnu 1945, týkající se zejména národní správy majetku, potrestání kolaborantů a nuceného vystěhování většiny Němců a Maďarů z československého území
Podle československého prezidenta Edvarda Beneše (1884–1948).
□ Dekret kutnohorský historie
listina omezující vliv cizinců na pražské univerzitě, vydaná roku 1409 za vlády Václava IV. a podepsaná v Kutné Hoře
2.
úřední listina, dokument s nějakým rozhodnutím:
jmenovací / propouštěcí dekret
dekret na byt
dostat pověřovací dekret
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dekret]
(2. j. -tu, 6. j. -tu, -tě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
1.
ustanovení, rozhodnutí vrcholného státního orgánu s platností zákona • listina o takovém právním aktu:
vydat prezidentský dekret
podepsat vládní dekret
histor. císařský dekret o zrušení nevolnictví
□ Benešovy dekrety historie
dekrety vydané Edvardem Benešem v květnu až srpnu 1945, týkající se zejména národní správy majetku, potrestání kolaborantů a nuceného vystěhování většiny Němců a Maďarů z československého území
Podle československého prezidenta Edvarda Beneše (1884–1948).
□ Dekret kutnohorský historie
listina omezující vliv cizinců na pražské univerzitě, vydaná roku 1409 za vlády Václava IV. a podepsaná v Kutné Hoře
2.
úřední listina, dokument s nějakým rozhodnutím:
jmenovací / propouštěcí dekret
dekret na byt
dostat pověřovací dekret
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)