defekt
[defekt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
1.
nepříznivá změna stavu nebo funkce, porucha, poškození, závada syn. vada:
defekt pneumatiky / kola
defekt výrobku
defekt na autě
Kniha má defekt.
Při každé vyjížďce by měl mít u sebe cyklista základní vybavení, aby si mohl opravit drobný defekt.
2.
nežádoucí odchylka ve tvaru, vlastnosti ap., tělesná, duševní nebo mravní porucha syn. vada:
genetické / vrozené / vývojové defekty
řečový defekt
defekt na hlasivkách / na zubech / na plíci
zamaskovat kosmetický defekt
Obžalovaný trpí defektem intelektu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[defekt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
1.
nepříznivá změna stavu nebo funkce, porucha, poškození, závada syn. vada:
defekt pneumatiky / kola
defekt výrobku
defekt na autě
Kniha má defekt.
Při každé vyjížďce by měl mít u sebe cyklista základní vybavení, aby si mohl opravit drobný defekt.
2.
nežádoucí odchylka ve tvaru, vlastnosti ap., tělesná, duševní nebo mravní porucha syn. vada:
genetické / vrozené / vývojové defekty
řečový defekt
defekt na hlasivkách / na zubech / na plíci
zamaskovat kosmetický defekt
Obžalovaný trpí defektem intelektu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)