děvenka
[ďeveŋka]
(2. j. -nky, 2. mn. -nek)
podstatné jméno rodu ženského
expresivní
1.
(často v důvěrném oslovení) (mladá) žena vůbec syn. děvečka 2, děvče 4:
Jen se vyplač, děvenko.
Děvenko zlatá, ty se tu udřeš!
Myslíš, že ti bude samotné líp, děvenko moje?
Moje máma mi říká: „Děvenko, tvoje výchova totálně selhala.“
2.
nedospělá žena, děvče syn. dívenka:
Vedle mě sedí roztomilá děvenka.
Lidi ji měli rádi, protože to byla moc hodná děvenka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďeveŋka]
(2. j. -nky, 2. mn. -nek)
podstatné jméno rodu ženského
expresivní
1.
(často v důvěrném oslovení) (mladá) žena vůbec syn. děvečka 2, děvče 4:
Jen se vyplač, děvenko.
Děvenko zlatá, ty se tu udřeš!
Myslíš, že ti bude samotné líp, děvenko moje?
Moje máma mi říká: „Děvenko, tvoje výchova totálně selhala.“
2.
nedospělá žena, děvče syn. dívenka:
Vedle mě sedí roztomilá děvenka.
Lidi ji měli rádi, protože to byla moc hodná děvenka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)