dvoukolka
[dvo͡ukolka]
(2. j. -lky, 2. mn. -lek)
podstatné jméno rodu ženského
dvojkolka
[dvojkolka]
(2. j. -lky, 2. mn. -lek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
(ruční) dvoukolový vozík, dvoukolová kárka syn. dvoukolák, dvojkolák:
dvoukolka na seno
S dvojkolkou vozím dřevo.
2.
elektrický dopravní prostředek se dvěma koly určený pro jednu osobu stojící na plošině a řízený náklonem jezdce dopředu nebo dozadu, elektrické balanční vozítko syn. segway:
dvoukolka na elektrický pohon
Představitelé města si od zavedení dvojkolek slibují omezení emisí a dopravních zácp.
3. profesní mluva: sport
závodní automobil s pohonem na přední nebo zadní nápravu:
pilot dvojkolky
Zajímavou podívanou nabídne rovněž skupina áčkových dvoukolek, dříve formule 2.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dvo͡ukolka]
(2. j. -lky, 2. mn. -lek)
podstatné jméno rodu ženského
dvojkolka
[dvojkolka]
(2. j. -lky, 2. mn. -lek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
(ruční) dvoukolový vozík, dvoukolová kárka syn. dvoukolák, dvojkolák:
dvoukolka na seno
S dvojkolkou vozím dřevo.
2.
elektrický dopravní prostředek se dvěma koly určený pro jednu osobu stojící na plošině a řízený náklonem jezdce dopředu nebo dozadu, elektrické balanční vozítko syn. segway:
dvoukolka na elektrický pohon
Představitelé města si od zavedení dvojkolek slibují omezení emisí a dopravních zácp.
3. profesní mluva: sport
závodní automobil s pohonem na přední nebo zadní nápravu:
pilot dvojkolky
Zajímavou podívanou nabídne rovněž skupina áčkových dvoukolek, dříve formule 2.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)