cifra
[cɪfra]
(2. j. cifry, 2. mn. cifer)
podstatné jméno rodu ženského
⟨něm.<lat.<arab.⟩
kolokviální
1.
matematické vyjádření určitého množství, počtu • zápis takového vyjádření, číslice syn. číslo 1:
sečíst sloupec cifer
vynásobit cifru čtyřmi
Výsledná cifra byla 108.
Kód je složený z osmi cifer.
2. expresivní
určité množství peněz, obnos, suma syn. částka 1:
cifra na výplatní pásce
účet s cifrou za telefon
Škoda byla vyčíslena na cifru 120 tisíc korun.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cɪfra]
(2. j. cifry, 2. mn. cifer)
podstatné jméno rodu ženského
⟨něm.<lat.<arab.⟩
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1.
matematické vyjádření určitého množství, počtu • zápis takového vyjádření, číslice syn. číslo 1:
sečíst sloupec cifer
vynásobit cifru čtyřmi
Výsledná cifra byla 108.
Kód je složený z osmi cifer.
2. expresivní
určité množství peněz, obnos, suma syn. částka 1:
cifra na výplatní pásce
účet s cifrou za telefon
Škoda byla vyčíslena na cifru 120 tisíc korun.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)