dvůr
[dvuːr]
(2. j. dvora, dvoru, 6. j. dvoru, dvoře)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
nekryté uzavřené prostranství u domu, budovy ap.:
Okna vedou do dvora.
Vjeďte s autem na dvůr.
O přestávce si chodili hrát na školní dvůr.
Na dvoře se povalovalo plno starých krámů.
□ sběrný dvůr
místo, prostranství, kde mohou občané odkládat určité druhy odpadu k recyklaci nebo likvidaci
→ doklady v korpusu
□ stavební dvůr stavebnictví
areál poskytující technické zázemí, skladové prostory ap. pro nějakou stavbu
→ doklady v korpusu
2. historické
rozsáhlé hospodářství, velká zemědělská usedlost:
panský dvůr
vrchnostenský poplužní dvůr
barokní hospodářský dvůr z 18. století
3. historické
sídlo panovníka ap.:
královský / císařský / šlechtický dvůr
malíř působící na dvoře císaře Rudolfa II.
být povolán ke dvoru
4. historické
dvořané • panovník s dvořany:
příslušníci dvora
král se svým dvorem
získat významné postavení u dvora
Po příjezdu královského dvora na Vyšehrad vzdaly šlechtické a městské stavy hold králi a náležitě ho přivítaly.
5.
vysoce postavený úřad, instituce • jejich sídlo:
kontrolní dvůr
Soudní dvůr Evropské unie je jedním ze sedmi orgánů EU.
Evropský účetní dvůr byl založen 22. července 1975.
◊ drzé čelo (je) lepší než poplužní dvůr ◊ lepší drzé čelo než poplužní dvůr
když se člověk bude chovat drze a sebevědomě, spíš dosáhne úspěchu, lepšího postavení, výhod ap.
→ doklady v korpusu
◊ malý dvůr a dlouhý bič
přísnost a důslednost:
Na lenocha je nejlepší malý dvůr a dlouhý bič.
→ doklady v korpusu
► dvorek
[dvorek]
(2. j. -rku, -rka, 6. j. -rku, 6. mn. -rcích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
Po dvorku pobíhaly slepice.
Běž si hrát na dvorek.
Za domkem měli zahrádku a malý dvorek.
► dvoreček
[dvoreček]
(2. j. -čku, -čka, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
Dveře na dvoreček byly otevřené.
Výstava se konala na dvorečku muzea.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dvuːr]
(2. j. dvora, dvoru, 6. j. dvoru, dvoře)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
nekryté uzavřené prostranství u domu, budovy ap.:
Okna vedou do dvora.
Vjeďte s autem na dvůr.
O přestávce si chodili hrát na školní dvůr.
Na dvoře se povalovalo plno starých krámů.
□ sběrný dvůr
místo, prostranství, kde mohou občané odkládat určité druhy odpadu k recyklaci nebo likvidaci
→ doklady v korpusu
□ stavební dvůr stavebnictví
areál poskytující technické zázemí, skladové prostory ap. pro nějakou stavbu
→ doklady v korpusu
2. historické
rozsáhlé hospodářství, velká zemědělská usedlost:
panský dvůr
vrchnostenský poplužní dvůr
barokní hospodářský dvůr z 18. století
3. historické
sídlo panovníka ap.:
královský / císařský / šlechtický dvůr
malíř působící na dvoře císaře Rudolfa II.
být povolán ke dvoru
4. historické
dvořané • panovník s dvořany:
příslušníci dvora
král se svým dvorem
získat významné postavení u dvora
Po příjezdu královského dvora na Vyšehrad vzdaly šlechtické a městské stavy hold králi a náležitě ho přivítaly.
5.
vysoce postavený úřad, instituce • jejich sídlo:
kontrolní dvůr
Soudní dvůr Evropské unie je jedním ze sedmi orgánů EU.
Evropský účetní dvůr byl založen 22. července 1975.
◊ drzé čelo (je) lepší než poplužní dvůr ◊ lepší drzé čelo než poplužní dvůr
když se člověk bude chovat drze a sebevědomě, spíš dosáhne úspěchu, lepšího postavení, výhod ap.
→ doklady v korpusu
◊ malý dvůr a dlouhý bič
přísnost a důslednost:
Na lenocha je nejlepší malý dvůr a dlouhý bič.
→ doklady v korpusu
► dvorek
[dvorek]
(2. j. -rku, -rka, 6. j. -rku, 6. mn. -rcích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
Po dvorku pobíhaly slepice.
Běž si hrát na dvorek.
Za domkem měli zahrádku a malý dvorek.
► dvoreček
[dvoreček]
(2. j. -čku, -čka, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
Dveře na dvoreček byly otevřené.
Výstava se konala na dvorečku muzea.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)