dur
[dur]
(neskl.)
podstatné jméno rodu středního
⟨it.⟩
hudba
stupnice nebo tónina vyznačující se (na rozdíl od mollové) velkou tercií nad základním tónem a půltóny mezi 3.–4. a 7.–8. stupněm:
D dur
Mozartův Koncert pro hoboj a orchestr C dur
Filharmonici nastudovali Pátou symfonii F dur.
Bylo to strašné, co se mělo hrát v moll, hráli v dur.
přen. Všichni jsme byli naladěni do dur. optimisticky, vesele
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dur]
(neskl.)
podstatné jméno rodu středního
⟨it.⟩
hudba
stupnice nebo tónina vyznačující se (na rozdíl od mollové) velkou tercií nad základním tónem a půltóny mezi 3.–4. a 7.–8. stupněm:
D dur
Mozartův Koncert pro hoboj a orchestr C dur
Filharmonici nastudovali Pátou symfonii F dur.
Bylo to strašné, co se mělo hrát v moll, hráli v dur.
přen. Všichni jsme byli naladěni do dur. optimisticky, vesele
Poznámka Kolokviálně se též skloňuje jako podstatné jméno rodu mužského neživotného podle vzoru hrad.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)