dupat
[dupat]
(3. j. dupe, dupá, rozk. dupej, čin. dupal, trp. dupáno, podst. jm. dupání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dupe {čím; po čem; do čeho; na co})
prudce nebo těžce našlapovat a přitom vydávat tupý zvuk:
Nedupejte po schodech!
Slyším, jak sousedé dupou do podlahy.
Dupala nohou do rytmu.
V noci tu dupali ježci.
Na chodbě dupaly okované kanady.
Lidé tlučou do stolů, dupají a skandují.
podst. jm. Často slyšela z půdy dupání.
2. (kdo dupe po kom {čím}; po čem {komu; čím}; na co {komu; čím}; do čeho {komu; čím})
šlapáním, údery nohou do něčeho, do někoho narážet a tím to, ho poškozovat, ničit:
Kopal ho a dupal po něm.
Lidé se snažili utéci a přitom dupali po padajících dětech.
Dupal mu botou na hlavu.
Dupal po kapotě vozu, až ji zničil.
Řidiči dupali na brzdy. prudce brzdili
přen. Dupali po lidských právech. potlačovali lidská práva
3. expresivní (kdo dupe po kom)
neustále vyžadovat od někoho výkon, někdy nepříjemným způsobem:
Po některých zaměstnancích člověk musí neustále dupat.
Učitelé po nás sice dupali, ale většinou byli spravedliví.
◊ dupat jak(o) slon ◊ dupat jak(o) stádo slonů
těžce, hlučně našlapovat, chodit, běhat
◊ jak ti / vám dupou králíci? kolokviální
(méně obvyklá úvodní společenská fráze při setkání mezi blízkými přáteli) jak se máš, máte?, jak se ti, vám daří?
dokonavé k 1, 2 → dupnout 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dupat]
(3. j. dupe, dupá, rozk. dupej, čin. dupal, trp. dupáno, podst. jm. dupání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo dupe {čím; po čem; do čeho; na co})
prudce nebo těžce našlapovat a přitom vydávat tupý zvuk:
Nedupejte po schodech!
Slyším, jak sousedé dupou do podlahy.
Dupala nohou do rytmu.
V noci tu dupali ježci.
Na chodbě dupaly okované kanady.
Lidé tlučou do stolů, dupají a skandují.
podst. jm. Často slyšela z půdy dupání.
2. (kdo dupe po kom {čím}; po čem {komu; čím}; na co {komu; čím}; do čeho {komu; čím})
šlapáním, údery nohou do něčeho, do někoho narážet a tím to, ho poškozovat, ničit:
Kopal ho a dupal po něm.
Lidé se snažili utéci a přitom dupali po padajících dětech.
Dupal mu botou na hlavu.
Dupal po kapotě vozu, až ji zničil.
Řidiči dupali na brzdy. prudce brzdili
přen. Dupali po lidských právech. potlačovali lidská práva
3. expresivní (kdo dupe po kom)
neustále vyžadovat od někoho výkon, někdy nepříjemným způsobem:
Po některých zaměstnancích člověk musí neustále dupat.
Učitelé po nás sice dupali, ale většinou byli spravedliví.
◊ dupat jak(o) slon ◊ dupat jak(o) stádo slonů
těžce, hlučně našlapovat, chodit, běhat
◊ jak ti / vám dupou králíci? kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
, žertovné Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(méně obvyklá úvodní společenská fráze při setkání mezi blízkými přáteli) jak se máš, máte?, jak se ti, vám daří?
dokonavé k 1, 2 → dupnout 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)