duc
[duc]
citoslovce
1.
zvuk při nárazu tvrdého předmětu na něco zprav. tvrdého:
Duc — duc! Na nástupiště padaly kaštany.
2. duc (,) duc
zvuk rytmu taneční hudby, techna ap.:
Z reprobeden řve muzika. Duc, duc, duc, duc!
Duc, duc, duc. Školní tělocvična se otřásá v základech.
ve funkci podstatného jména ohlušující diskotékové duc duc
ve funkci přídavného jména Technaři spouští na plné pecky duc, duc dunění.
□ berany(,) duc citoslovečný výraz □ berany(,) berany(,) duc citoslovečný výraz
zvuk při nárazu tvrdého předmětu, zejména dvou hlav o sebe navzájem:
Berany, duc! Nešika rozhodčí srazil hlavičkou pronikajícího útočníka.
Hraje s bráškou berany berany duc. dětskou hru
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[duc]
citoslovce
1.
zvuk při nárazu tvrdého předmětu na něco zprav. tvrdého:
Duc — duc! Na nástupiště padaly kaštany.
2. duc (,) duc
zvuk rytmu taneční hudby, techna ap.:
Z reprobeden řve muzika. Duc, duc, duc, duc!
Duc, duc, duc. Školní tělocvična se otřásá v základech.
ve funkci podstatného jména ohlušující diskotékové duc duc
ve funkci přídavného jména Technaři spouští na plné pecky duc, duc dunění.
□ berany(,) duc citoslovečný výraz □ berany(,) berany(,) duc citoslovečný výraz
zvuk při nárazu tvrdého předmětu, zejména dvou hlav o sebe navzájem:
Berany, duc! Nešika rozhodčí srazil hlavičkou pronikajícího útočníka.
Hraje s bráškou berany berany duc. dětskou hru
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)