dub I
[dup], 2. j. [dubu]
(2. j. dubu, 6. j. dubu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
listnatý strom mohutného vzrůstu s rozložitou korunou a plody žaludy:
vzrostlý dub
alej starých dubů
vysadit / pokácet duby
Hráz stíní staleté duby.
Sedl si pod košatý dub.
bot. dub letní Quercus robur, dub červený Quercus rubra
2.
dřevo tohoto stromu:
světlý / tmavý dub
nábytek z masivního dubu
stůl z mořeného dubu
Postele máme z pravého dubu.
Pracovní deska je z lepených dýh dubu a javoru.
◊ to je jak(o) mluvit do dubu ◊ kolokviální vyšší
to je jako mluvit nadarmo, snaha někoho přesvědčit je marná
► doubek
[do͡ubek]
(2. j. doubku, 6. j. doubku, 6. mn. doubcích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
stráň s malými borovičkami a doubky
Vypěstoval si doubek ze žaludu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dup], 2. j. [dubu]
(2. j. dubu, 6. j. dubu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
listnatý strom mohutného vzrůstu s rozložitou korunou a plody žaludy:
vzrostlý dub
alej starých dubů
vysadit / pokácet duby
Hráz stíní staleté duby.
Sedl si pod košatý dub.
bot. dub letní Quercus robur, dub červený Quercus rubra
2.
dřevo tohoto stromu:
světlý / tmavý dub
nábytek z masivního dubu
stůl z mořeného dubu
Postele máme z pravého dubu.
Pracovní deska je z lepených dýh dubu a javoru.
◊ to je jak(o) mluvit do dubu ◊ kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní to je jak(o) hučet do dubu Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
to je jako mluvit nadarmo, snaha někoho přesvědčit je marná
► doubek
[do͡ubek]
(2. j. doubku, 6. j. doubku, 6. mn. doubcích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
stráň s malými borovičkami a doubky
Vypěstoval si doubek ze žaludu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)