druh I
[drux], 2. j. [druha]
(2. j. druha, 3., 6. j. druhovi, druhu, 5. j. druhu, 1. mn. druzi, druhové, 6. mn. druzích, příd. jm. přivl. druhův)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
muž žijící s partnerkou nebo partnerem bez sňatku ve společné domácnosti:
Na chování druha své matky jsem už zvyklý.
Napište závěť a v ní všechno odkažte svému druhovi.
příd. jm. přivl. Mladá žena vzala druhovy hrozby vážně a vše oznámila na policii.
2. knižní
společník, přítel, kamarád:
Polárník Amundsen a jeho druzi při dobytí jižního pólu využili psy.
Dveře nakladatelských domů si Halas otevřel později než jeho generační druhové.
Spolu se svými druhy se radoval z vítězství.
Jako jeho věrný druh ho doprovázel na všech cestách.
► družka
[druška], 2. mn. [družek]
(2. j. -žky, 2. mn. -žek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
otcova družka
Bydlí u své družky.
2.
bohyně Diana a její družky
Kněžna se chodívala koupat se svými družkami k jezeru.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[drux], 2. j. [druha]
(2. j. druha, 3., 6. j. druhovi, druhu, 5. j. druhu, 1. mn. druzi, druhové, 6. mn. druzích, příd. jm. přivl. druhův)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
muž žijící s partnerkou nebo partnerem bez sňatku ve společné domácnosti:
Na chování druha své matky jsem už zvyklý.
Napište závěť a v ní všechno odkažte svému druhovi.
příd. jm. přivl. Mladá žena vzala druhovy hrozby vážně a vše oznámila na policii.
2. knižní
společník, přítel, kamarád:
Polárník Amundsen a jeho druzi při dobytí jižního pólu využili psy.
Dveře nakladatelských domů si Halas otevřel později než jeho generační druhové.
Spolu se svými druhy se radoval z vítězství.
Jako jeho věrný druh ho doprovázel na všech cestách.
► družka
[druška], 2. mn. [družek]
(2. j. -žky, 2. mn. -žek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
otcova družka
Bydlí u své družky.
2.
bohyně Diana a její družky
Kněžna se chodívala koupat se svými družkami k jezeru.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)