drtit
[drťɪt]
(3. j., 3. mn. drtí, rozk. drť, čin. drtil, trp. drcen, podst. jm. drcení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co drtí co {na co; čím})
tlakem, údery ap. rozbíjet, dělit na malé kousky:
drtit v lomu kameny
Stroj drtil dřevěný odpad.
Keltové drtili obilí mezi kameny.
podst. jm. drcení ledu
přen. drtit slova mezi zuby mluvit zlostně, nepřátelsky
2. expresivní (kdo, co drtí koho4, co)
s převahou porážet, přemáhat, překonávat, ničit:
drtit nepřítele
Basketbalisté Zlína drtili soupeře.
Zahraniční obchodní řetězce drtí české výrobce potravin.
3. i drtit se, kolokviální
usilovně, zprav. nazpaměť a mechanicky se něco učit syn. šprtat se; šprtat, biflovat se, biflovat:
Celý víkend drtila angličtinu.
Drtila se na státnice.
Museli se drtit literaturu jako telefonní seznam.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[drťɪt]
(3. j., 3. mn. drtí, rozk. drť, čin. drtil, trp. drcen, podst. jm. drcení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo, co drtí co {na co; čím})
tlakem, údery ap. rozbíjet, dělit na malé kousky:
drtit v lomu kameny
Stroj drtil dřevěný odpad.
Keltové drtili obilí mezi kameny.
podst. jm. drcení ledu
přen. drtit slova mezi zuby mluvit zlostně, nepřátelsky
2. expresivní (kdo, co drtí koho4, co)
s převahou porážet, přemáhat, překonávat, ničit:
drtit nepřítele
Basketbalisté Zlína drtili soupeře.
Zahraniční obchodní řetězce drtí české výrobce potravin.
3. i drtit se, kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní (kdo drtí {co; na co})Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
usilovně, zprav. nazpaměť a mechanicky se něco učit syn. šprtat se; šprtat, biflovat se, biflovat:
Celý víkend drtila angličtinu.
Drtila se na státnice.
Museli se drtit literaturu jako telefonní seznam.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)