drmolit
[drmolɪt]
(3. j., 3. mn. -lí, rozk. (ne)drmol, čin. -lil, trp. -len, podst. jm. -lení)
sloveso nedokonavé
expresivní
(kdo drmolí {co; „…“})
rychle a nesrozumitelně mluvit:
drmolit básničku
Hlasatelka drmolila do mikrofonu jako o závod.
„To je válka, chlapi,“ drmolil a ruce se mu třásly.
podst. jm. Jeho četba plyne rychle a svižně, naštěstí ale jeho projev nepřechází v drmolení.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[drmolɪt]
(3. j., 3. mn. -lí, rozk. (ne)drmol, čin. -lil, trp. -len, podst. jm. -lení)
sloveso nedokonavé
expresivní
(kdo drmolí {co; „…“})
rychle a nesrozumitelně mluvit:
drmolit básničku
Hlasatelka drmolila do mikrofonu jako o závod.
„To je válka, chlapi,“ drmolil a ruce se mu třásly.
podst. jm. Jeho četba plyne rychle a svižně, naštěstí ale jeho projev nepřechází v drmolení.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)