dražebník
[dražebňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo organizuje dražbu syn. dražitel 2:
asociace dražebníků
zaplatit dražebníkovi odměnu
Standardně velmi vysokou prodejní úspěšností se mohou pochlubit dražebníci knih, bibliofilií a drobných starožitností.
► dražebnice
[dražebňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
syn. dražitelka 2:
Je nejen dražebnicí, ale také správkyní konkursní podstaty.
Dražba byla zrušena, potvrdila dražebnice.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dražebňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo organizuje dražbu syn. dražitel 2:
asociace dražebníků
zaplatit dražebníkovi odměnu
Standardně velmi vysokou prodejní úspěšností se mohou pochlubit dražebníci knih, bibliofilií a drobných starožitností.
► dražebnice
[dražebňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
syn. dražitelka 2:
Je nejen dražebnicí, ale také správkyní konkursní podstaty.
Dražba byla zrušena, potvrdila dražebnice.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)