dráp
[draːp]
(2. j. drápu, 6. j. drápu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného často množné
1.
zahnutý rohovitý útvar na konci prstů některých živočichů:
silné / mohutné drápy
medvědí tlapy s drápy
ptačí drápy
Šelma vystrčila drápy.
Koťata rysů šplhají po větvích, na kterých si brousí ostré drápy.
2. expresivní
nehet, zejména dlouhý, ošklivý:
Ostříhej si ty drápy!
◊ brousit si drápy na něco / někoho
1. velmi chtít něco, někoho získat, velmi o něco, o někoho usilovat
2. brousit si drápy na někoho chystat se na někoho, chtít někoho porazit, připravovat útok na někoho ap.
◊ dostat se někomu do drápů expresivní
dostat se do něčí moci, pod něčí kontrolu
◊ vyrvat někoho / něco z drápů někoho / něčeho expresivní
vymanit někoho, něco z něčí moci, držení, zachránit ho
► drápek
[draːpek]
(2. j. -pku, 6. j. -pku, 6. mn. -pcích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného často množné
1.
kočičí drápky
Nezapomeňte svému psímu miláčkovi pravidelně stříhat a brousit drápky.
2.
dívčí drápky
◊ brousit si drápky na něco / někoho expresivní
1. velmi chtít něco, někoho získat, velmi o něco, o někoho usilovat
2. brousit si drápky na někoho chystat se na někoho, chtít někoho porazit, připravovat útok na někoho ap.
◊ chytit se / uvíznout drápkem
dát se získat, zlákat
◊ vystrkovat drápky
začít projevovat dravost, útočnost
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[draːp]
(2. j. drápu, 6. j. drápu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného často množné
1.
zahnutý rohovitý útvar na konci prstů některých živočichů:
silné / mohutné drápy
medvědí tlapy s drápy
ptačí drápy
Šelma vystrčila drápy.
Koťata rysů šplhají po větvích, na kterých si brousí ostré drápy.
2. expresivní
nehet, zejména dlouhý, ošklivý:
Ostříhej si ty drápy!
◊ brousit si drápy na něco / někoho
1. velmi chtít něco, někoho získat, velmi o něco, o někoho usilovat
2. brousit si drápy na někoho chystat se na někoho, chtít někoho porazit, připravovat útok na někoho ap.
◊ dostat se někomu do drápů expresivní
dostat se do něčí moci, pod něčí kontrolu
◊ vyrvat někoho / něco z drápů někoho / něčeho expresivní
vymanit někoho, něco z něčí moci, držení, zachránit ho
► drápek
[draːpek]
(2. j. -pku, 6. j. -pku, 6. mn. -pcích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného často množné
1.
kočičí drápky
Nezapomeňte svému psímu miláčkovi pravidelně stříhat a brousit drápky.
2.
dívčí drápky
◊ brousit si drápky na něco / někoho expresivní
1. velmi chtít něco, někoho získat, velmi o něco, o někoho usilovat
2. brousit si drápky na někoho chystat se na někoho, chtít někoho porazit, připravovat útok na někoho ap.
◊ chytit se / uvíznout drápkem
dát se získat, zlákat
◊ vystrkovat drápky
začít projevovat dravost, útočnost
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)