drahota
[drahota]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vysoké ceny životních potřeb:
Každá koruna se nám při dnešní drahotě hodí.
Často slýchám nářky, jaká je u nás drahota.
2.
vysoká cena věcí op. lacinost, láce:
Ti, co se moc nehýbou, se vymlouvají na nedostatek času či drahotu sportovního náčiní.
Obchodní řetězce přestávají kvůli drahotě a nízké kvalitě prodávat české maso.
◊ dělat (s něčím) drahoty
1. zdráhat se vyhovět, neudělat něco hned, ale až po delším váhání nebo přesvědčování
2. dělat z něčeho problematickou, spornou záležitost, přehánět důležitost něčeho
◊ nedělat (s něčím) (žádné) drahoty
jednat rychle, rázně • nedělat zbytečné potíže, nezveličovat něco
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[drahota]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vysoké ceny životních potřeb:
Každá koruna se nám při dnešní drahotě hodí.
Často slýchám nářky, jaká je u nás drahota.
2.
vysoká cena věcí op. lacinost, láce:
Ti, co se moc nehýbou, se vymlouvají na nedostatek času či drahotu sportovního náčiní.
Obchodní řetězce přestávají kvůli drahotě a nízké kvalitě prodávat české maso.
◊ dělat (s něčím) drahoty
1. zdráhat se vyhovět, neudělat něco hned, ale až po delším váhání nebo přesvědčování
2. dělat z něčeho problematickou, spornou záležitost, přehánět důležitost něčeho
◊ nedělat (s něčím) (žádné) drahoty
jednat rychle, rázně • nedělat zbytečné potíže, nezveličovat něco
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)