držka
[drška], 2. mn. [držek]
(2. j. držky, 2. mn. držek)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální
1.
lidská ústa nebo zvířecí tlama syn. huba:
velká frajerka s cigárem v držce
Vylítly mu zuby z držky.
Kočka nesla v držce ptáka.
2.
obličej • výraz v obličeji, mimika syn. ksicht I:
důstojník s tupou držkou
Nesrozumitelně huhňal a dělal u toho do zrcadla držky.
3.
člověk, který mluví příliš otevřeně:
Můj brácha je taková držka, že by vyzradil i to, co neví.
Já jsem držka, která říká všechno tak, jak to je.
4.
osoba vzbuzující v někom odpor, nesympatie ap. (často jako nadávka) syn. ksicht II:
Co čumíte, vy držky?
Vysmahni, držko!
◊ dát někomu do držky kolokviální
tvrdě někoho udeřit do obličeje • zbít, zmlátit někoho
→ doklady v korpusu
◊ dostat přes držku kolokviální
1. dostat tvrdý úder do obličeje • být někým zbit, zmlácen
2. neuspět v něčem, prohrát
→ doklady v korpusu
◊ hodit držku kolokviální
upadnout
→ doklady v korpusu
◊ mít (na někoho / něco) držky kolokviální
nevybíravým způsobem dávat najevo nesouhlas, nelibost, nadávat
→ doklady v korpusu
◊ nabít si držku kolokviální
fyzicky se poranit • neuspět, špatně dopadnout
→ doklady v korpusu
◊ padat na držku kolokviální
být velmi unavený v důsledku velké (tělesné nebo duševní) námahy
→ doklady v korpusu
◊ rozbít někomu držku kolokviální
silně někoho zbít a obvykle ho i krvavě poranit
→ doklady v korpusu
◊ rozkopat někomu držku kolokviální
silně někoho zkopat a obvykle ho i krvavě poranit
→ doklady v korpusu
◊ rýt držkou v zemi kolokviální
strádat v důsledku chudoby, politického útlaku ap.
→ doklady v korpusu
◊ to / něco je o držku kolokviální
je to nebezpečné, riskantní
→ doklady v korpusu
◊ zavřít držku kolokviální
zmlknout, přestat mluvit
→ doklady v korpusu
► držtička
[dršťɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vypláchnout si držtičku
2.
ošklivá držtička s velkým nosem
3.
Zatímco já jsem rozjívená držtička, Alena je tichá a usedlá.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[drška], 2. mn. [držek]
(2. j. držky, 2. mn. držek)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivé Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1.
lidská ústa nebo zvířecí tlama syn. huba:
velká frajerka s cigárem v držce
Vylítly mu zuby z držky.
Kočka nesla v držce ptáka.
2.
obličej • výraz v obličeji, mimika syn. ksicht I:
důstojník s tupou držkou
Nesrozumitelně huhňal a dělal u toho do zrcadla držky.
3.
člověk, který mluví příliš otevřeně:
Můj brácha je taková držka, že by vyzradil i to, co neví.
Já jsem držka, která říká všechno tak, jak to je.
4.
osoba vzbuzující v někom odpor, nesympatie ap. (často jako nadávka) syn. ksicht II:
Co čumíte, vy držky?
Vysmahni, držko!
◊ dát někomu do držky kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní ◊ dát někomu přes držku kolokviálníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní ◊ dát někomu na držku kolokviálníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní ◊ dát někomu po držce kolokviálníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
tvrdě někoho udeřit do obličeje • zbít, zmlátit někoho
→ doklady v korpusu
◊ dostat přes držku kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní ◊ dostat do držky kolokviálníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní ◊ dostat na držku kolokviálníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní ◊ dostat po držce kolokviálníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. dostat tvrdý úder do obličeje • být někým zbit, zmlácen
2. neuspět v něčem, prohrát
→ doklady v korpusu
◊ hodit držku kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
upadnout
→ doklady v korpusu
◊ mít (na někoho / něco) držky kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
nevybíravým způsobem dávat najevo nesouhlas, nelibost, nadávat
→ doklady v korpusu
◊ nabít si držku kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
fyzicky se poranit • neuspět, špatně dopadnout
→ doklady v korpusu
◊ padat na držku kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
být velmi unavený v důsledku velké (tělesné nebo duševní) námahy
→ doklady v korpusu
◊ rozbít někomu držku kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
silně někoho zbít a obvykle ho i krvavě poranit
→ doklady v korpusu
◊ rozkopat někomu držku kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
silně někoho zkopat a obvykle ho i krvavě poranit
→ doklady v korpusu
◊ rýt držkou v zemi kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
strádat v důsledku chudoby, politického útlaku ap.
→ doklady v korpusu
◊ to / něco je o držku kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
je to nebezpečné, riskantní
→ doklady v korpusu
◊ zavřít držku kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
zmlknout, přestat mluvit
→ doklady v korpusu
► držtička
[dršťɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vypláchnout si držtičku
2.
ošklivá držtička s velkým nosem
3.
Zatímco já jsem rozjívená držtička, Alena je tichá a usedlá.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)