držba
[držba]
(2. j. držby, 2. mn. držeb)
podstatné jméno rodu ženského
právo
nakládání s věcí jako s vlastní nebo vykonávání práva ve svůj prospěch:
majetková držba
nést odpovědnost za škodu vyplývající z držby psa
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[držba]
(2. j. držby, 2. mn. držeb)
podstatné jméno rodu ženského
právo
nakládání s věcí jako s vlastní nebo vykonávání práva ve svůj prospěch:
majetková držba
nést odpovědnost za škodu vyplývající z držby psa
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)