drť
[drť]
(2. j. drti, drtě, 1. mn., 4. mn. drtě, drti, 3. mn. drtím, 6. mn. drtích, 7. mn. drtěmi)
podstatné jméno rodu ženského
rozdrcená nebo rozpadlá hmota:
kamenná / cihlová / dřevěná drť
gumová drť z pneumatik
cyklostezka s povrchem ze štěrkové drti
Silnici opravili asfaltovou drtí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[drť]
(2. j. drti, drtě, 1. mn., 4. mn. drtě, drti, 3. mn. drtím, 6. mn. drtích, 7. mn. drtěmi)
podstatné jméno rodu ženského
rozdrcená nebo rozpadlá hmota:
kamenná / cihlová / dřevěná drť
gumová drť z pneumatik
cyklostezka s povrchem ze štěrkové drti
Silnici opravili asfaltovou drtí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)