dráha
[draːha]
(2. j. dráhy, 7. j. drahou, dráhou, 2. mn. drah, 3. mn. drahám, dráhám, 6. mn. drahách, dráhách, 7. mn. drahami, dráhami)
podstatné jméno rodu ženského
1.
pruh země upravený pro jízdu, chůzi, běh ap., trať:
běžecká / atletická / překážková dráha
bobová / sáňkařská / lyžařská dráha
dráha na rychlobruslení
trénovat na rozbité dráze
V přístavbě vznikne bowlingová dráha.
□ plochá dráha
1. závodní dráha na stadionu pro motocykly a automobily bez klopených zatáček
2. závod na takové dráze
2.
kolejová doprava, zejména železnice • příslušná instituce:
železniční dráha
lanová dráha lanovka
podzemní dráha podzemka
muzeum koněspřežné dráhy
ředitelství drah
Byl zaměstnán jako výpravčí na dráze.
Výhybkář omylem poslal rychlík na trať místní úzkokolejné dráhy.
□ horská dráha
atrakce v zábavním parku s vozíky jezdícími po kolejové dráze, která prudce zatáčí, stoupá a klesá
3.
místo, směr pohybu • pohyb sám:
oběžná dráha Země
vzletová dráha družice
dráha molekul vody
Letadlo se odklonilo ze své dráhy.
stroj. dráha nástroje spojnice všech poloh, které opíše pohybující se nástroj při opracování výrobku
□ balistická dráha fyzika
reálná dráha tělesa (střely, rakety) v atmosféře ovlivňovaná zemskou přitažlivostí a odporem prostředí
□ brzdná dráha fyzika, technika
vzdálenost, kterou urazí vozidlo od zabrzdění po zastavení
4.
směr, způsob vývoje života ap., cesta:
životní dráha
politická / herecká / umělecká dráha
Svou vědeckou dráhu zahájila poměrně pozdě, ale dosáhla značných úspěchů.
Jako většina folkových zpěváků začal svou profesionální dráhu po úspěchu na Portě.
□ Mléčná dráha astronomie
hvězdná soustava spirálovitého tvaru, v níž se nachází Země a Slunce a jejíž část lze na noční obloze vidět jako mlhavě svítící pás, Galaxie
□ nervové dráhy anatomie
vlákna spojující nervová centra
◊ být jak(o) na horské dráze
zažívat vzestupy a pády • být proměnlivý, plný ostrých zvratů
→ drážka II
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[draːha]
(2. j. dráhy, 7. j. drahou, dráhou, 2. mn. drah, 3. mn. drahám, dráhám, 6. mn. drahách, dráhách, 7. mn. drahami, dráhami)
podstatné jméno rodu ženského
1.
pruh země upravený pro jízdu, chůzi, běh ap., trať:
běžecká / atletická / překážková dráha
bobová / sáňkařská / lyžařská dráha
dráha na rychlobruslení
trénovat na rozbité dráze
V přístavbě vznikne bowlingová dráha.
□ plochá dráha
1. závodní dráha na stadionu pro motocykly a automobily bez klopených zatáček
2. závod na takové dráze
2.
kolejová doprava, zejména železnice • příslušná instituce:
železniční dráha
lanová dráha lanovka
podzemní dráha podzemka
muzeum koněspřežné dráhy
ředitelství drah
Byl zaměstnán jako výpravčí na dráze.
Výhybkář omylem poslal rychlík na trať místní úzkokolejné dráhy.
□ horská dráha
atrakce v zábavním parku s vozíky jezdícími po kolejové dráze, která prudce zatáčí, stoupá a klesá
3.
místo, směr pohybu • pohyb sám:
oběžná dráha Země
vzletová dráha družice
dráha molekul vody
Letadlo se odklonilo ze své dráhy.
stroj. dráha nástroje spojnice všech poloh, které opíše pohybující se nástroj při opracování výrobku
□ balistická dráha fyzika
reálná dráha tělesa (střely, rakety) v atmosféře ovlivňovaná zemskou přitažlivostí a odporem prostředí
□ brzdná dráha fyzika, technika
vzdálenost, kterou urazí vozidlo od zabrzdění po zastavení
4.
směr, způsob vývoje života ap., cesta:
životní dráha
politická / herecká / umělecká dráha
Svou vědeckou dráhu zahájila poměrně pozdě, ale dosáhla značných úspěchů.
Jako většina folkových zpěváků začal svou profesionální dráhu po úspěchu na Portě.
□ Mléčná dráha astronomie
hvězdná soustava spirálovitého tvaru, v níž se nachází Země a Slunce a jejíž část lze na noční obloze vidět jako mlhavě svítící pás, Galaxie
□ nervové dráhy anatomie
vlákna spojující nervová centra
◊ být jak(o) na horské dráze
zažívat vzestupy a pády • být proměnlivý, plný ostrých zvratů
→ drážka II
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)