dráždidlo
[draːžďɪdlo]
(2. j. -dla, 6. j. -dle, -dlu, 2. mn. -del)
podstatné jméno rodu středního
1.
prostředek vyvolávající dráždění 1 (reakci smyslových nebo tělesných orgánů):
Kofein slouží jako dráždidlo pro sympatické nervstvo.
Hořčice se zakazuje v léčebné dietě, neboť je silným dráždidlem.
Citlivá pokožka nesnáší různá dráždidla a chemikálie.
2.
prostředek vyvolávající sexuální vzrušení:
erotické dráždidlo
Pachové látky vylučované hárající fenou jsou sexuálním dráždidlem pro psy.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[draːžďɪdlo]
(2. j. -dla, 6. j. -dle, -dlu, 2. mn. -del)
podstatné jméno rodu středního
1.
prostředek vyvolávající dráždění 1 (reakci smyslových nebo tělesných orgánů):
Kofein slouží jako dráždidlo pro sympatické nervstvo.
Hořčice se zakazuje v léčebné dietě, neboť je silným dráždidlem.
Citlivá pokožka nesnáší různá dráždidla a chemikálie.
2.
prostředek vyvolávající sexuální vzrušení:
erotické dráždidlo
Pachové látky vylučované hárající fenou jsou sexuálním dráždidlem pro psy.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)