dočista II
[dočɪsta]
částice
1.
(v záporné výpovědi)
zdůrazňuje popření dané věci, jevu ap. syn. absolutně II/1, naprosto, vůbec:
Nerozumím už dočista ničemu.
Ze zamlžených oken nebylo vidět dočista nic.
Neprojevoval dočista žádný zájem o další vzdělávání.
2.
zdůrazňuje vyjádření nejvyšší nebo krajní míry syn. absolutně II/2, úplně, naprosto:
Svým zpěvem okouzlil dočista každého.
Tou dobou byli na nohou už dočista všichni.
Naráz mi začalo být dočista všechno jedno.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dočɪsta]
částice
1.
(v záporné výpovědi)
zdůrazňuje popření dané věci, jevu ap. syn. absolutně II/1, naprosto, vůbec:
Nerozumím už dočista ničemu.
Ze zamlžených oken nebylo vidět dočista nic.
Neprojevoval dočista žádný zájem o další vzdělávání.
2.
zdůrazňuje vyjádření nejvyšší nebo krajní míry syn. absolutně II/2, úplně, naprosto:
Svým zpěvem okouzlil dočista každého.
Tou dobou byli na nohou už dočista všichni.
Naráz mi začalo být dočista všechno jedno.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)