dovršit
[dovršɪt]
(3. j., 3. mn. -ší, rozk. -š, čin. -šil, trp. -šen, podst. jm. -šení)
sloveso dokonavé
(kdo dovrší co {čím}; čeho), (co dovrší co)
dovést do konce nebo dosáhnout nějaké hranice, završit:
dovršit proces liberalizace trhu
Své vzdělání dovršil diplomovou prací.
Strhující úvod dovršila 15. minuta.
Dovršil plnoletost / plnoletosti.
Míra jeho trpělivosti byla dovršena.
podst. jm. Krátce před dovršením studia opustil fakultu.
◊ dovršit dílo zkázy
dokončit rozklad, zkázu • zničit i poslední zbytky něčeho
ned. → dovršovat
podst. jm. → i dovršení
příd. jm. → i dovršený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dovršɪt]
(3. j., 3. mn. -ší, rozk. -š, čin. -šil, trp. -šen, podst. jm. -šení)
sloveso dokonavé
(kdo dovrší co {čím}; čeho), (co dovrší co)
dovést do konce nebo dosáhnout nějaké hranice, završit:
dovršit proces liberalizace trhu
Své vzdělání dovršil diplomovou prací.
Strhující úvod dovršila 15. minuta.
Dovršil plnoletost / plnoletosti.
Míra jeho trpělivosti byla dovršena.
podst. jm. Krátce před dovršením studia opustil fakultu.
◊ dovršit dílo zkázy
dokončit rozklad, zkázu • zničit i poslední zbytky něčeho
ned. → dovršovat
podst. jm. → i dovršení
příd. jm. → i dovršený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)