dovršovat
[dovršovat]
(1. j. -šuji, -šuju, 3. j. -šuje, 3. mn. -šují, -šujou, rozk. -šuj, čin. -šoval, trp. -šován, podst. jm. -šování)
sloveso nedokonavé
(kdo dovršuje co {čím}), (co dovršuje co)
dovádět do konce nebo dosahovat nějaké hranice, završovat:
Po třiceti letech dovršuje své dílo.
Parlament dovršuje proces tvorby zákonů.
V lednu dovršují manželé šedesát let společného života.
Závodiště dovršuje stý rok své existence.
podst. jm. dovršování procesu transformace
dok. → dovršit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dovršovat]
(1. j. -šuji, -šuju, 3. j. -šuje, 3. mn. -šují, -šujou, rozk. -šuj, čin. -šoval, trp. -šován, podst. jm. -šování)
sloveso nedokonavé
(kdo dovršuje co {čím}), (co dovršuje co)
dovádět do konce nebo dosahovat nějaké hranice, završovat:
Po třiceti letech dovršuje své dílo.
Parlament dovršuje proces tvorby zákonů.
V lednu dovršují manželé šedesát let společného života.
Závodiště dovršuje stý rok své existence.
podst. jm. dovršování procesu transformace
dok. → dovršit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)