dovřít
[dovřiːt]
(3. j. -ře, rozk. -ři, čin. -řel, trp. -řen, podst. jm. -ření)
sloveso dokonavé
(kdo dovře co)
zcela zavřít, uzavřít:
Tiše dovřel dveře ložnice.
Nemůže dovřít pravé víčko.
Kryt nešel úplně dovřít.
podst. jm. Může se stát, že se do drážky dostane smetí, které brání úplnému dovření dvířek.
příd. jm. Voda odkapává nedovřeným kohoutkem.
ned. → dovírat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dovřiːt]
(3. j. -ře, rozk. -ři, čin. -řel, trp. -řen, podst. jm. -ření)
sloveso dokonavé
(kdo dovře co)
zcela zavřít, uzavřít:
Tiše dovřel dveře ložnice.
Nemůže dovřít pravé víčko.
Kryt nešel úplně dovřít.
podst. jm. Může se stát, že se do drážky dostane smetí, které brání úplnému dovření dvířek.
příd. jm. Voda odkapává nedovřeným kohoutkem.
ned. → dovírat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)